Cesta z Kathmandu do Dilli


Zase se po delsi dobe ozyvam, pro zmenu z Dilli. Z Kathmandu jsme se po delsi ceste odebrali pres prechod Sonauli do Varanasi. A to skutecne po ponekud delsi, nez se obvykle jezdiva. Autobus to vetsinou zvladne za nejakych 12 hodin, plus dopravni zacpa, takze spis 14. I privstali jsme si, abychom vyjeli uz nekdy v pul osme rano a do Sonauli dorazili rozumne. Uz v pul jedne (jestli se nepletu) autobus vyjel. Tech pet nebo sest hodin jsme stravili v autobuse cekani, co se bude dit. Nikdo se nenamahal nas nejak prilis informovat, co se deje, kdyz se nam konecne po nejakem case t podarilo neco z nekoho vymamit, vysvetleni cekani byla ruzna: 1. verze pravila, ze je zacpa a autobusy tedy nevyjizdi, cekaji, az se zacpa uvolni, takze muzeme kazdou chvili vyrazit. Nebo taky az zitra. Rozhodnete se, zda pockate, ci odejdete. 2. verze zacpu oduvodnovala nehodou na silnici, 3. uz byla o neco napaditejsi, vcera pry pri nehode zemrel ridic autobusu a lide z jeho vesnice blokuji silnici na protest proti cemusi, co nehodu zavinilo. Nejlepsi byla ale 4. verze: Dnes rano vojak na silnicni kontrole zastrelil ridice, tak ostatni ridici odmitaji vyjet. Skutecne v mistni televizi vysilali neco o mrtvem muzi v Kathmandu, ale zda to souviselo se zdrzenim autobusu, ci ne, se uz asi nikdo nedozvi. Kazdopadne jsme zustali, jak to posleze oznacila spolucestujici z Israele, "dokud zustavaji mistni, taky zustanu". Pak jsme absolvovali slibenou dopravni zacpu - hlavni silnice z Kathmandu na hranice je klasicka, pomerne uzka, asfaltka se dvema pruhy (jeden pro kazdy smer), kam se dokonce ty dva nakladaky vedle sebe vejdou. Mysleli jsme, ze v Sonauli budeme nekdy po pulnoci, coz je dost trapny cas na hledani hotelu do rana. Nakonec jsme ho nepotrebovali. Po setmeni jsme jeste chvili jeli a pak zastavili. A stali jsme dlouho. Asi po hodine, dvou zacla prosakovat zprava, ze cekame na svitani, je pred nami jakysi usek, ktery je v noci nebezpecny. Nepodarilo se mi zjistit proc, ten dotycny mi odkyval, ze kvuli nejakym lidem, ale kdybych se zeptala na padajici kameni, odkyval by mi to uplne stejne. Kazdopadne jsme stali az nekdy do ctyr do rana, tusim, ze asi osm hodin. Do Sonauli jsme prijeli rano nekdy v devet nebo v deset. I ucinila jsem rekord ve zdrzeni na prijezdu, do te chvile ho drzely Ceske drahy za 4 hodiny na trase Praha -> Ceska Lipa. Tenkrat byly 30-tistupnove mrazy a praskaly koleje. Tento rekorz byl navic o to kvalitnejsi, ze jsme se celou cestu mackali v autobuse, kde maji misto na nohy mozna trpaslici, a to jen ti mensiho vzrustu.

Ze Sonauli do Varanasi jsme okamzite chytli prima dodavcicku, kde jsem pro zmenu sedela na radici pace. Vedle ridice se v sirsich autech narvou dva lidi. Ma nejoblibenejsi rychlost je 1 a 2, trojku a ctyrku uz jsem mela zarvanou do stehna a nejhorsi byla zpatecka, jeste ze jsme moc necouvali. Ale bylo to vyrazne lepsi nez autobus, na nohy jsme mela asi dve polohy. Ze slibovanych peti az sesti hodin se nakonec vyklubalo asi osm, vyhodil nas kdesi ve meste, ale ochotny riksak nas dovezl do hotelu dokonce do centra, kde je levnejsich hotelu a guest-house pomerne dost, tak jsme bydleli jeste temer za svetla. Ale o Varanasi, podplacenych hotelierech a riksacich zase nekdy jindy. Nejdrive dosesmolim nejake povidani na tema jak jsme se vubec meli v Nepalu. Ted jsme jeste v Dilli, Zdenek konecne dostal svuj prvni poradny prujem s horeckami, tak si tu jeste chvili pobudeme, nez se vylezi. Vcera jsme absolvovali prohlidku v mistni nemocnici - pri kazde podezrele horecce se musi co nejdrive vyloucit moznost malarie, tzn. zajit za lekarem, nebo ji zacit jako malarii lecit. Takze jsme nakonec byli radi, ze jsme ve velkem meste.

Jana


Zpět na hlavní stránku