Antibiotika v Pakistanu


Posledni hekticke dva tydny v Indii me zdravotne ponekud nahlodaly. Bojovala jsem statecne, dostal me vsak zanet stredniho ucha. Po nekolika dnech kapicek, vytrvalych sugesci a podobnych nesmyslu jsem se odhodlala navstivit lekare. Byli jsme zrovna v Pakistanu ve meste Lahore, kousek od hranic s Indii. V obchodu s luxusnim textilnim zbozim jsme se poptali na "nejlepsiho usniho specialistu ve meste". Se zkusenostmi s indickym zdravotnictvim jsme si o pakistankym nedelali zadne iluze a usoudili, ze "nejlepsi specialista ve meste" uz by se mel alespon priblizit evropskym standardum. Uz napodruhe nas zaslali do soukrome nemocnice s lekari z GB, USA a jinych zemi zvucneho jmena. ORL tam sice nemeli, ale bylo v nemocnici vedle, ktera taktez vypadala duveryhodne. Lekar mel dokonce digitalni sondu napojenou na televizi a vedel, kde je Czechoslovakia. Sice mel utkvelou predstavu, ze u nas vladl Causesko, ale i tak vypadal celkem fundovane. Oznamila jsem mu diagnozu, on se mi podival do ucha a konstatoval, ze ano a zeptal se, zda chci kapicky, nebo neco peroralne. Pravila jsem, ze je mi to jedno, tak mi dal oboji. Sirokospektralni antibiotika, antibioticke kapicky a jakesi tablety nejasneho puvodu a ucinku. Antibiotika jsme sehnali az ve treti lekarne, presneji receno jejich ekvivalent. Predepsany lek se jmenoval Penglobe (pro lepsi orientaci lek A) a mela jsem zakoupit tablety po 400 mg. Penglobe se vsak vyrabi pouze po 800 mg, 400 mg obdoba se jmenuje Proglobe (lek B). Ucinna latka je zcela totozna. Ze skleniku jmenem Evropa jsem zvykla na baleni v krabickach s pribalovym letakem a na to, ze antibiotik se koupi urcite mnozstvi, ktere je predem dano a to se typicky dobere. Proto me prekvapilo, kdyz lekarnik vytahl lahvicku, otevrel ji a zeptal se, kolik chci tablet. V Pakistanu se antibiotika prodavaji na kusy jak cukratka. O poctu lekar nic nerikal, tak jsem vzala ctyri s tim, ze zitra jdu stejne na kontrolu, tak si muzu patricny pocet dokoupit.

Druhy den jsem se dozvedela, ze mam brat antibiotika pet dni, tzn. potrebuji celkem deset tablet. Nakracela jsem do lekarny a ptala se rovnou po Proglobe (lek B). Sdelili mi, ze ho nemaji, ze uz ho prodali. Ujistila jsem se, ze skutecne tento lek nemaji, prestoze jsem ho prave zde vcera kupovala. Cvicne jsem tedy vytahla recept a zkusila, zda nemaji Penglobe (lek A). Pravili, ze ne, ale mohou mi misto nej dat jiny, ktery je stejny. Podali mi jej a byl to prave Proglobe (lek B), ktery mi pred okamzikem zapreli. Pomyslela jsem si neco o mongolech a porucila si sest tablet na zkompletovani serie. Meli poslednich pet. Dalsi lahvicku uz nemaji a nebudou mit ani v pondeli, kdy jdu opet na kontrolu. Vzala jsem alespon ty.

Po zbyle jedne tablete Proglobe jsem zapatrala v lekarne nedaleko naseho hotelu. Tam jej samozrejme nemeli, ale nabidli mi Penglobe (lek A) jako ekvivalent. Rozhodla jsem se koupit si jednu tabletu a tu rozpulit, pulkaprijde vnivec, ale to se neda nic delat. Kdyz sypali tablety z lahvicky, vypadla z ni pulka. Ukoristila jsem ji, strcila hbyte do pytliku a tvarila se spokojene. Dalsich cca 10 minut pocitali cenu meho nakupu. Nejdriv me chteli pomerne vyrazne natahnout, nakonec jsem se spokojila s cenou 14 Rs. Uz se moc tesim, az budu na pojistovne narokovat uctenku na pulku tablety sirokospektralnich antibiotik v hodnote 7 Kc.

Pri navratu na hotel se nam stala dalsi vec, kterou jsem nejak nepochopila. V Lahore funguje krome riks a podobnych vozidel mestska hromadna doprava slozena z autobusu a jakychsi mikrobusku. Maji cisla, zda se, ze i pevne trasy a jezdi docela casto. Jeden takovy mikrobusek cislo 27 jsme chytli prvni den cestou z nemocnice k hotelu. Druhy den jsme jeli opet cislem 27 k nemocnici a kdyz jsme se vraceli z kontroly, nakraceli jsme na te same zastavce jako vcera k mikrobusku cislo 27 a jen tak pro formu se zeptali, zda jede na nasi stanici. Pruvodci nam odpovedel, ze ne, ze musime jet cislem 27. Na nasi namitku "Ale vzdyt toto JE cislo 27!" doplnenou ukazanim na cislo za prednim oknem odvetil, ze tento tam nejede, ze musime jet cislem 27. Uz treti cislo 27 jelo k nasemu hotelu.

Podobne veci se nam stavaji, uz se nad nimi ani nepozastavujeme. Je to proste ta "different culture".


Zpět na hlavní stránku