Maly uvod do indickeho bankovnictvi


Financni zabezpeceni sve cesty do Indie jsem neponechala nahode a zabezpecila proti vsem nahodam, jenz se daly rozumne predpokladat. Nikoliv vsak proti blbosti sve sestry a naprostemu kretenismu Indu. Jako zdroj penez jsem pouzila dva nejoblibenejsi ze svych uctu: eurovy v CSOB, na ktery nemam kartu a Sporostudenta ve Sporitelne, na ktery mam VISA Electron. Vzhledem k tomu, ze jsme si stejne brali seky (American Express v dolarech), nepredpokladala jsem, ze budu vybirat, tak jsem to s kartami moc neprozivala a vzala tu Visu El. s tim, ze na obou uctech mam Internetbanking (v CSOB jsem si ho zavadela specielne kvuli Indii) a jeste jsem pro sychr nechala sestre dispozicni pravo, kdyby neco, tak at to muze doma vyridit. K vybirani z karty samozrejme doslo a kupodivu bylo bez problemu. Sporkovy ucet, ktery uz pred cestou dostal tezke rany, byl prazdny vcetne kontokorenta a pred cestou zpet jsem tedy potrebovala prevest nejakou castku, abych si ji mohla vybrat a smenit na dolary, za ktere se vratime domu. S dostatecnym predstihem jsem nakracela na Internet a prevod samozrejme nesel, banka se omlouva za docasne problemy. Jejich omluva mi byla v Indii dost malo platna. Nicmene jsem nezoufala a obratem napsala sestre, at mi to tam tedy prevede na pobocce, ze jinak se nemame za co vratit domu. Konstatovala "To je dost dobry" a slibila, ze tam zitra zajde. Fajn, odjeli jsme do Varanasi a Kalkaty a nechali mlyt Bozi mlyny. Kdyz jsme se vratili a chteli provest transakci s tydennim predstihem (v Dilli jsme se otocili, pak jeli do Rajasthanu, kde na to nebyla prilezitost a po Rajasthanu jsme planovali v Dilli prave jedno odpoledne a vecer jet na hranice a druhy den pryc), penize samozrejme nikde. Volala jsem sestre - "Jezis, ja na to zapomela! Ja to jeste nestihla, ale zitra tam fakt zajdu." Radsi jsem jeste zavolala otci, aby to zkontroloval, nejlepe mi tam neco poslal jeste driv. A skutecne, jeste tyz den mi tam pochodoval kyzeny obnos. Akorat to uz jsme byli na ceste do pouste v Rajasthanu, tak mi to bylo na pendrek.

Do Dilli jsme prijeli z Rajasthanu rano, na vecer uz jsme meli rezervace na vlak. Takova rezervace na indicky vlak neni jen obycejna rezervace, to je maly listek do raje. Indicke vlaky byvaji typicky narvane, rezervace jsou vyrprodane dlouho dopredu, koupit na druhy den je temer vyloucene a ten samy je ani neprodavaji. A bez rezervace se clovek narve akorat do Local Class (uplne nejnizsi), pokud se vubec narve a tam je ouvej. Na rezervace slysi i Pakistansti ouradove na ambasade. Kdyz reknete "na dnesni vecer mam rezervaci", je naprosto vyloucene, ze byste udelali neco jineho, nez nastoupili do toho vlaku. I my jsme tedy meli rezervace na vlak, rano jsme meli byt v Amritsaru a jeste tyz den jsme hodlali opustit Indii, predposledni den platnosti viza. Meli jsme tedy cely den na transakci s penezi, vyzvednuti zavazadel z uschovny v Dilli a zbytek dne jsme si chteli trochu oddachnout, byli jsme zniceni, ja mela teploty. Nasli jsme tedy moneychangera s nejlepsim kurzem (fakt nam dal dobry) a nakraceli jsme k bankomatu s kartou - jedinou, na ktere neco bylo. Bankomat uz odpocitaval penize - a zhasnul. Dosel proud. Behem transakce. V Indii jsou totiz pravidelne kazdodenni vypadky proudu - alespon jeden denne. Ve vice ci mene nahodny cas, zalezi na statu, pocasi a kyselosti zaludecnich stav mistniho starosty. Inetove kavarny apod. to resi UPSkami a generatory. Nas bamkomat mel take UPS (prisli jsme tam uz behem vypadku - venku sly generatory), ale nejak asi uz nepochopili, ze UPS drzi jen nejakou dobu a je tedy potreba to na ten generator dat. Volala jsem do banky, slibili do pul hodiny servismana. Po 40ti minutach cekani me to prestalo bavit. Proud mezitim zase zapli, bankomat naskocil, rozzvykal moji kartu a tvaril se, ze nic, ze muzikant a usilovne vydaval penize jinym lidem. Nasledujici cca 2 hodiny jsme stravili hledanim te spravne pobocky, kde sedi reditel banky pro Dilli. Vsude nam rikali "Kartu dostanete - zitra, mozna za dva, za tri dny." Kdyz jsme se k nemu probili a sdelili u nas problem, take pravil, at prijdeme zitra. Jeste to na nas zkusil, ze nam kartu nemuze vydat vubec, ale asi pochopil, ze bych mu tu hlavu na fleku rozbila, tak pribrzdil. "Ale to uz budeme v Pakistanu!" Hmmm... Nakonec zavolal na sevisni sluzbu a pravil, ze servisak je dve hodiny od Dilli a bude tu nejdrive v sest. Vlak nam jel v pul osme, potrebovali jsme jeste jet smenit ty penize, vypakovat se z hotelu a dojit na nadrazi. "nejdrive v sest" znamenalo realne tak kolem osme. Nakonec ji tam dlouze neco rikal a pravil, ze mame prijit v pul seste, ze servisakovi rekl, at jede primo a at odvola vsechny zastavky cestou. Odpoledni odpocinek se proto zcvrknul na cestu na hotel a okoli, pripravy na bleskovy start a vecere v oblibenem hotelu, pri ktere jsem byla tak nervozni, ze jsem to ani nedojedla. A cesty zpatky do mesta na pobocku. Tam se nas jeste urednik ptal, zda jsme si zkontrolovali cas odjezdu - mnohdy byvaji vlaky zpozdene. To skutecne byvaji, tri hodiny zadna mira, kolegyne cekala na ostatni v Kalkate na nastupisti 24 hodin, ale kdyz mame rezervace pres noc a konci nam vizum, tak na to spolehat skutecne nebudeme. Po sese skutecne dorazil servisak s mou krasnou nebesky modrou kartou. Nikdo nepochyboval o tom, ze je moje a ze mi ji vydaji, ani to nezkouseli. Ujistila jsem se jeste, ze prilehly bankomat funguje, nema problemy s elektrinou a ze klice maji primo oni na pobocce a hned k dispozici a odkracela vybrat si kyzene penize.

Vlak jsme nakonec s vypetim vsech sil stihli a patril k tem vyjimecnym, ktere byly zpozdene jen o 10 minut. Diky limitu na karte jsem si mohla v Dilli vybrat jen cast penez (to je ta tydenni rezerva, kterou mi proparila sestra - pred Rajasthanem jsme na to meli dny dva), takze jsme penize museli doresit v Amritsaru. Tam jsme samozrejme zase nemohli najit moneychangera a kdyz jsme jednoho vypatrali, sdelil nam, ze z rupek na dolary se meni pouze v Dilli, Kalkate, Bombaji a podobnych mestech. Nastesti nam smenil alespon 200 dolaru, ktere jsme prave potrebovali. V Pakistanu by se nam taky vybrat nemuselo podarit vubec a v Iranu VISU neberou - Iran se nechce zadnym zpusobem napojovat na amricky bankovni system, takze tam je vyber bez sance.

Ted uz jsme v Lahore v Pakistanu v malem hotylku, jehoz majitel jediny pochopil, co chce zapadacky turista na svem transitu pres Asii. Mame k dispozici pracku a poprve po asi peti mesicich i kuchyni! Tak si vyvarime, odpocivame a sbirame silu na prujezd Pakistanem a ocekavane tri tydny v Iranu.


Zpět na hlavní stránku