Prosinec 2010


5.12. navecer jsem mela odjizdet na konferenci do Assamu. Vtipne je, ze nemam status, aby mi proplatili letenku, tak me poslali vlakem. Do Guwahati je to dva dny - cca den do Dilli a pak dalsi. Nejdriv jsem z toho byla mirne otravena, ale pak jsem se zacala tesit - proplatili mi totiz tridu 2AC (druha AC) v Rajdhani express, coz je pomerne luxusni vlak sam o sobe. 1AC nedostane ani obycejny smrtelnik, akorat snad clenove parlamentu a to jenk kdyz pro ne pristavi specialni vagon nebo tak nejak. A Rajdhani expres je pekne s jidlem, zacinala jsem se tesit na prujezd cca peti staty - celou severni Indii (vcetne Bengalska a Assamu), ze mi budou nosit jidlo zprava, caj zleva, zabalila jsem si pekne ucebnici hindstiny a nekolik clanku, ze budu mit 4 velmi relax studijni dny.

Kdyz uz jsem mela zabaleny kufr a chystala jsem se na snidali, zavolal mi Toshi (synovec Ujwala), ze Ujwal zemrel. Tak jsem zabookovala prvni letenku do Pune a poprosila kumpany, aby mi zajeli zrusit vlak. Pohreb jsem tesne minula (zacinal, kdyz jsem odjizdela z Pune a kdyz jsem dojela, zrovna se vratili). Nicmene jsem byla na ostatnich ritualech - cisteni pohrebiste a vybirani zbytku kosti rano, dalsi den jsme jeli do Alandi, coz je posvatne misto s rekou, vhodit kosti do reky, samozrejme tomu predchazela pooja (motlitba) vedena mistnim brahminem. V noci jsem odjela do Bombaje, odkud mi rano osmeho letelo letadlo do Assamu. Organizatori pro me poslali auto na letiste, dojela jsem na misto, naobedvala se, prevlekla a sla rovnou prednaset (mela jsem prvni den prezentaci). Organizatori byli uplne zlati, udelali mi, co mi na ocich uvideli. Konference byla moc prima, byla to narodni konference fyziky plazmatu - nejvetsi statni konfera v tomto tematu. Kempus s prednaskami byl kousek od mesta, jeden den nas odvezli kamsi jinam na veceri a kulturni program, pak byl jeste jeden program posledni vecer. Prvni 2 dny jsem bydlela v kempusu konference, pac mi nabidli, ze muzu zustat v tom guesthousu, kde jsem se prevlikala, pak jsem na posledni noc vyzkousela hotel, kde bydlelo dost lidi a o kterem povidali basne. A byl opravdu moc pekny - na kopci, pod kopcem posvatna reka Brahmaputra, nadhera. Akorat se tam jelo skoro hodinu (organizovanymi autobusy). Vubec organizace byla dobra, az prekvapive na Indii. Jidlo moc dobre. A posledni den jsem se zajela podivat do Kamakhya temple, jednoho z nejslavnejsich indickych tantrickych chramu. :-)

Po konferenci jsme jeli s Joydeepem (kolega, co u nas loni rok pracoval) do Shilongu, coz je mesto cca 100 km do hor, je moc krasne, je tam vojenska zakladna, supr vyhledy a hlavne je odtamtud Nadnini (Joyova manzelka), ktera tam zrovna byla u maminky a my jsme ji jeli "vyzvednout". Bylo to moc prima, maminka si me oblibila :-), strasne fajn pani. Puvodne pro me meli zamluveny guest house na noc, ze jako jejich domek pro me nebude dost nobl, ale presvedcila jsem je, ze je nobl dost a ma perfektni "spirit" a jestli se vejdeme, tak ze ja jsem posledni, kdo s tim ma problem. Byla tam teda kosa, rano skoro mraziky a topeni tam samozrejme nemaji, domek je dreveny a o izolaci se tenkrat jeste nevedelo. Nicmene primotopy delaly dobrou atmosku a lahev do postele byla taky fajn. Je to krasny domecek, cca 100 let stary, ktery postavil tchan Nandini maminky, se zahradeckou a potuckem pod kopcem.

Ze Shilongu jsme se vratili do Guwahati (hlavni mesto Assamu), Joy s Nandini leteli do Ahmedabadu, ja mela odjizdet vlakem. I ten jsem behem konference zrusila a zabookovala opet letadlo do Bombaje. 14.12. totiz mela byt dasakriya pooja, coz je specialni obrad 10 dni po smrti, kde se zada duse, aby odesla v pokoji. Pro hinduisty je to nejdulezitejsi obrad, jeste vic nez pohreb a vhazovani kosti do reky. Jeli jsme opet do Alandi, na brehu brahmin provedl pooju, na stejnem miste jako tu predeslou. Prvni cast se kona v domecku, druha na brehu reky, kde se obetuji kvetiny a Ujwalovo oblibene jidlo a pak se poodstoupi a ceka, zda to prijdou sezobat vrany. Veri se, ze vrany jsou Ujwalovy posli. Kdy neprijdou, tak je neco spatne. Toshi rikal, ze u jednoho jejich stryce chodily kolem, ale ani neuzobly, az jeden z pribuznych slibil pokracovat v necem, co stryc zacal. V tom momente se na to sebehly. Nekdy sedi na strese a neprijdou vubec, pribuzni tam pul dne cekaji, pak jdou domu, a to neni vubec dobre. V Ujwalove pripade jsem si ani nevsimla, kde se vzaly - jen co jsme poodesli par kroku, se na to sletla cela skupina a uplne maximalne stastne si to zacaly rozebirat. To bylo fakt uzasny.

Bylo moc fajn, ze jsem mohla prijet na obrady Ujwalovi. Byla jsem tam jedina z jeho zaku (alespon evropskych). Jejich rodina je strasne fajn. Akorat ten duvod je strasnej... :-( Fakt je, ze co si vytrpel, bylo nelidsky. Ztracel se pred ocima a i ja, ikdyz jsem byla pripravena, ze po chemoskach bude vypadat zle, jsem se ho vzdycky lekla, kdyz jsem znovu prijela. Ujwala jsem naposledy videla tyden predtim, a uz byl v hroznem stavu. Mluvit nemohl uz od zari, ted uz prestaval slyset na leve ucho (strana rakoviny), zacaly ho trapit infekce, slzel, otekal kdyz si lehnul, kaslal, byl strasne zahleneny... Uz od srpna mel vyvedenou trubici ze zaludku pres brisni stenu, protoze nemohl polykat. Bolesti mel porad. Strasny. Behem tydne mu zacalo delat problemy dychani - to kamaradka predpovidala, ze mu to zacne uzavirat dychaci trubici, kdyz v zari videla report z CT. Tracheotomii mu neudelali kvuli zanetu, prorazit plici pres hrudnik se bali, ze by ho tim mohli rovnou zabit. A taky by to bylo jen prodlouzeni trapeni o par dni... Poslednich par dni u nej rodina sedela non-stop a hlidala ho, protoze prestaval dychat. A pak dodychal. Toshi by zrovna u nej, zamrel mu doslova v naruci.

Po dasakrya pooje jsem tam zustala jeste do druheho dne - jednak jsem nevedela, kdy to presne skonci, a jednak jsem s nimi chtela jeste chvilku zustat a taky jsem uz byla pekne ulitana. Jela jsem az 15. pres noc - bohuzel jsem uz nedostala listek, tak jsem jela na tzv. waiting list, tzn. bez rezervace. Takze na zemi na novinach. Nic noveho, akorat uz je svinska zima a od te kovove podlahy tahlo uplne priserne. Rano jsem dojela domu a klasicky pres sprchu rovnou do kancelare a po obede byla zkouska - 18. jsme totiz meli IPR Annula Day, coz je tady velka parba. Bylo asi 750 lidi, na zacatku je kulturni program, pak vecere, a pak se pari garba (mistni folkovy tanec). A anzto jsem byla mezi ucinkujicimi, tak jsem mela co delat.

Ucinkovani na Annual day bylo dobre - nabidla jsem organizacni komisi dva tance, at si vyberou. Nejdriv ze maji hrozne malo casu a ze vezmou maximalne jeden, pak jsem jim to na dalsi zkousce zatancila znova, ze at si vyberou a reknou mi a oni zacali "hm, oba jsou pekne, neni vylouceno, ze je vezmeme oba". :-) Tak jsem nakonec za oponou poslouchala, co reknou a co pusti (pac program vedeli jen oni, i pred ucinkujicimi to tajili). :-) Pustili oba, a lidem se to strasne libilo.


Zpět na hlavní stránku