Ester


Ze smrti Selmy jsem byla dost špatná, ale jedno bylo jasné, že jsem "v zajetí kočky". Chtěla jsem si pořídit kočičku, ale později, navíc takovou jako byla Selma jsem nikde nepotkala... Mojí sestře to bylo jasné, tak prostě v lednu 2003 přijela, že pro mě má ještě vánoční dárek a přivezla mi kočku. Živá zvířata se nemají dávat jako dárek a už vůbec ne nečekaný... ale tohle byl nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala. Sestra se trefila co do vzhledu i povahy, sama bych si líp kočku nevybrala. Ester je klidné, důstojné až flegmatické zvíře, minimálně přes den - v noci, jak je dobrým zvykem kočkovitých šelem, najde nějakou hračku, nejlépe co nejchrastivější, ping-pongový míček apod. a začne ji usilovně lovit.

Ale je to zvíře užitečné. Pěkně hlídá nás i naší kolej:













Když má volno, jde si prohlédnout přednášky...














... zalehne ke kompu a usilovně programuje až do padnutí.














Ester však není kočka chovací. To se, přese všechnu snahu, nepodařilo zlomit ani mé spolubydlící Martině: "Mačka, priprav sa, budie sa fotit. Usmievaj sa a NEZDRHAJ stále!"














Ester na nás čekala, než se vrátíme z Indie. Její kamarádka Baruška, neobyčejně živé a miloučké stvoření, s námi naší cestu také plánovala, našeho návratu se však nedočkala.
















Zpět na českou verzi

Jana Brotánková 
brotanceipp.cas.cz